-PRESS-

 

http://www.whiplashmag.net/


THE RAYS OF THE SUN
Living Flowers Gallery
(Metal Breath Production)


Tyto Sluneční paprsky počaly pronikat ze severočeského (Děčín) nebe v roce 1995. Pro pořízení svého druhého řadového kompletu si vybrali žirovnické nahrávací studio Hacienda, kde se jim dostalo zvukové podoby od samotného Miloše Doda Doležala, a byl to vyvedený tah. V minulosti (např. debutní opus „Waiting“ z roku 2000) kombinovala formace zpěv v anglickém a českém jazyce, avšak zde je v mateřštině z osmi kompozic přednášena toliko píseň „Podzemí“. Což samosebou není změna jediná. Krom změny vydavatelské firmy došlo příkladně také k tomu, že z minula hostujícího zpěváka Honzu Ježka (Torment Anatomy) vystřídal stálý člen, navíc i kytarista, Michal. Spolu se svým novým počinem přináší doom rock – metalová pětice (Daniela – zpěv, Ervín – kytary, Marek – baskytara a Slávek – bicí) pár šikovných nápadů a škálu příjemných chvilek, viz třeba akustická vložka „Waiting For Sun“. Tedy ne že by se formace tvářila kdovíjak invenčně a svéhlavě, vždyť střídání mužského a ženského zpěvu (slyšte „Follow Copy“ nebo „Past Time“) či zvonivě zpěvné atmosférické tóny kytar, to už tu všechno bylo. Avšak ocenit je nutné především to, že je zde využívána řada lahodných melodií a harmonických postupů, jež dodávají muzice na vzletnosti na úkor doomové deprese a činí z ní v pocitech naslouchajícího jaksi nadnášející záležitost. Nicméně na stranu druhou je nutné si přiznat, že celým materiálem se linou poněkud opakující se skladatelské a aranžérské postupy, což mu ubírá na dramatičnosti. THE RAYS OF THE SUN dokáží odvodit působivou melodickou linku, avšak schází jim větší rozlet pro její zapracování do celku, jehož základem by bylo výrazně bohatší výrazové odstínění. Tím nemusí být zákonitě myšleno navýšení komplikovanosti jeho struktury. Odloučena od dojmu pestrosti pozbývá pak totiž většina hudby na expresivnosti.


Vratislav Šantroch

http://www.metalopolis.net/


Přestože THE RAYS OF THE SUN existují již nějaký ten pátek, jejich diskografie čítá nemalé množství demo nahrávek a během let koncertování si dokázali vytvořit určité renomé, k vydání plnohodnotného alba dochází teprve letos. Kapela, ostatně jako mnohé další v českých luzích a hájích, vyšla původně z tradičních doom metalových kořenů a záhy si vymezila jednoznačné hudební mantinely, které byly nakonec ukotveny v rockověji pojatých vodách.
Obsazení aktuální kotoučku je z jedné třetiny doplněno skladbami z předchozího promo CD „Follow copy“ a nutno dodat, že jak kompozičně tak i produkčně jde o přímou návaznost bez výraznějších změn, což je škoda. Avšak k tomu, aby dokázali vykouzlit lehce podmanivé melancholické nálady, jim stačí základní nástrojové obsazení a střídání nápaditých akustických pasáží s letargickými motivy a ostře se zařezávajících kytar, jenž tvoří základní kostru téměř všech skladeb a současně působí jako výrazný poznávací prvek.. Na druhé straně ovšem hrozí nebezpečí, že právě tato uniformní jednolitá struktura se po několika posleších stane nevýraznou. Mírně z tohoto rámce vybočuje snad jen poslední skladba „Podzemí“ s lehce nadneseným folklórním motivem. Po kompoziční stránce si ovšem kapela počíná zcela sebejistě a léta zkušeností jsou přece jen znát. O líbivé momenty, propletence riffů a melodických motivů není přílišná nouze a navíc každé skladbě dokázali hudebníci vtisknout jistý stupeň posmutnělé naléhavosti a současně zklidňující letargie. Snad nejblíže lze jít pro srovnání ke starším nahrávkám jihomoravských SAD HARMONY, jejichž skladby oplývají podobně emotivním nábojem a naléhavou sdílností.

Co bohužel zčásti strhává jinak i po instrumentální stránce zajímavě znějící nahrávku do roviny šedivé mónotónnosti, je nepříliš vydařená produkce. Právě díky ní ztrácí skladby na dynamičnosti a gradaci, velmi často jsou takto pohřbeny okamžiky, jež by v opačném případě dokázaly zvýraznit nosné motivy a melodické linky. Chybí šťáva, odpich. Výhrady lze mít i k vokální složce, a přestože procítěný zpěv Michala a jeho partnerky k hudbě výborně pasuje, i tak často převažuje nejistota v kramflecích doprovázená podivná anglickou výslovností.

THE RAYS OF THE SUN mají osobité kouzlo a umí psát hudbu, která vás sice prozatím neposadí na zadek, ale rozhodně neurazí a může zpříjemnit nejeden podzimní den. Kapele však stále cosi podstatného chybí a zmíněné nedostatky ji prozatím strhávají spíše do průměru


Pavel[7 / 10]


S příjemně melancholickou tvorbou těchto severočechů jsem se setkal už před dvěma lety na festivalu Brutal Assault, kde mě i přes nesmělý projev příjemně překvapili. Se studiovou nahrávkou je to z mého pohledu už o něco horší. Příjmená melancholie zůstala zachována, ale jako celek na mě album působí velmi nevýrazně. Kapele se nedá upřít schopnost složit kvalitní náladové písně s hezkými kytarovými vyhrávkami, ale když chybí lepší produkce, emocionálně výraznější vokály (a to nehovořím o Michalově horší anglické výslovnosti) a trošku více dynamiky (místy je to až příliš stereotypní), „Living Flowers Gallery“ mi vychází pouze jako lehce nadprůměrná záležitost s povzdechem o nevyužitém potenciálu. Škoda.


Dalas[5,5 / 10]

http://www.metalworld.biz/

THE RAYS OF THE SUN - Living Flowers Gallery

Dobře se to poslouchá! Další z partiček, které svým zaměřením inklinují k doom rockové melancholii. V prvních dvou skladbách neregistruji ženský zpěv a vskutku mi tu vůbec nechybí, protože Michal se svého pěveckého údělu zhostil opravdu dobře. Daniela se svým vokálem přispěchá Michalovi na pomoc až ve třetí skladbě, ale kapela to pojala stylem poněkud odlišným od klišovité šablony "kráska a zvíře". Oba zpěváci používají totiž čistý vokál. Hudba je opravdu hodně pohodová, nikam nespěchá, jen tak v klídku plyne jako voda v lesní bystřině. A že jednotlivé skladby nemají zrovna krátkou stopáž asi netřeba dodávat. Převažují pěti a víceminutové kompozice. Nevím čím to je, ale nejvíc mému uchu lahodí věci, ve kterých se neobjevuje Danielin vokál. Pokud mám být konkrétní, tak jsou to titulní "Living Flowers Gallery", potom "Life Runs Through..." a "No Mans Town". Zvuk z Haciendy, kde se nahrávalo v průběhu dubna a května tohoto roku je v pohodě, ale jak už je u mě zvykem (hlavně u domácích produkcí), neodpustím si poznámku, že si dovedu předstatvit v tomto směru pro příště ještě zlepšení a to hlavně u zvuku zkreslených kytarm, resp. v místech kde zazní vyhrávky a částečně i u bicích. Ale nechci v žádném případě říct, že by se jednalo o nějaký průser, to určitě ne, jenom jsem prostě v tomto směru trochu přísnější. Album z edice Metal Breath můžu v poklidu doporučit všem zasněným duším a lidem vyhledávajícím v hudbě pohodu a melancholii.

Osi, 7 bodů



http://www.payo.cz

THE RAYS OF THE SUN - Living Flowers Gallery

Konečně po letech snažení vyšlo těmto severočeským sympaťákům debutové album. Podařilo se tak zásluhou labelu Metal Breath, který je nakloněn melodickým a pocitovým záležitostem. THE RAYS OF THE SUN na tomto CD debutu zúročili do puntíku svoje léta zkušeností. Album je to vyzrálé, má šmrnc, dobrý zvuk, hezký obal, povedené kompozice a velmi slušné instrumentalisty. Zvláště zpěv Michala je hodně vyvoněný! Kapela střídá lehké vybrnávající pasáže s hutnějšími boosterovanými, nadýchaná nálada skladbami proplouvá a vy si desku znamenitě užíváte. Pokud mám některou skladbu vyzdvihnout, tak potom bych tak učinil u posledního songu „Podzemí“, který, jak název napovídá, je oproti ostatním písním nazpíván v rodném jazyce. Moc pěkné přátelé! Miluji podobné songy, jako jsou třebas „Můry“ od DARK GAMBALLE nebo „Memento“ od EUTHANASIE. Pro všechny doom rockem načichlé fanoušky mohu toto CD směle doporučit. Ostatní, zvláště co mají rádi rychlejší pekelnou jízdu, ať si jej raději nekupují, bude to na ně příliš pomalé, utahané a ubékané. Já si ovšem šmakuji. Jinak tímto albem jen a jen THE RAYS OF THE SUN potvrdili oprávněnost předskakovat na lednovém koncertu veličinám světového metalu – TIAMAT a PAIN. Přejme jim to a držme palce!!!


Payo, 8 / 10



http://www.metalswamp.com

THE RAYS OF THE SUN - Living Flowers Gallery

Člověk se neustále něčemu učí a něco nového objevuje. Já právě objevil pro mě absolutně neznámou kapelu, jež se však v undergroundových vodách pohybuje již poměrně dlouho. Letos v srpnu to bude 10 let, co se na děčínsku k životu probrala doomová formace The Rays of the Sun. Po dvou demech a debutním cd "Waiting" je roku 2001 k mání promo "Follow Copy". Tři skladby z tohoto promáče se o tři roky později dostaly do "Living Flowers Gallery", kam se podíváme právě teď.


Jemně rozmázlé květiny jsou soudě dle názvu doplňkem vskutku nezbytným a nepříliš výrazné barvy celého bookletu ve mě vyvolávají velice smíšené pocity, stejné jako hudba The Rays ..... Deska je ze všech stran nasáknutá dosti melancholickými melodiemi, takže jsem opravdu nenašel odvahu nahlédnout do textu, abych si něco nevyved.


Ale teď vážněji. Hned první melodie na cd patří titulní skladbě "Living Flowers Gallery". Melancholie, do níž se pozvolna dostávám, se nakonec protáhne zhruba na 45 minut, což je i délka nahrávky. S každým songem více podléhám podmanivým kytarovým pasážím i vcelku zajímavě posazenému hlasu Michala. Jak se na doomovku patří, i zde je slyšet líbezný ženský vokál. Vše se nese v hodně mírném tempu a jen zřídka se poštěstí zaslechnout rychlejší pasáž. "Nejtvrdším" válem je asi pětka "Follow Copy" a taky se mi líbí asi nejvíc společně s poslední peckou "Podzemí". Ta je mimo jiné zpívaná v mateřském jazyce. Toto dílko má skvělý zvuk (Hacienda) a i umění jednotlivých členů ve finále působí jako balzám na duši. Dlouho jsem nic takového neslyšel a jen doufám, že za to vše nemůže má neznalost. Ale asi jo.


Jsem rád, že se mi cd dostalo do rukou a posléze do přehrávače. S děčínským The Rays of the Sun se moje myšlenky pomalu probírají dobou, kdy mé mozkové buňky krom alkoholu napadaly i melodie kapel jako je Sisters of Mercy, Anathema či Tiamat s deskou "Wildhoney".

Raven, 75%






© 2008 The Rays of the Sun & PRochy666. All rights reserved.