-PRESS-

 

Spike 1/2003, Martin Čermák

THE RAYS OF THE SUN

Epizoda II: Zpět z přírody; probuzení mezi lidmi
Severočeští THE RAYS OF THE SUN patří dlouhodobě k největším nadějím české scény a svým emotivním a sugestivním náladotvorným projevem vytvářejí zajímavou protiváhu moravské doomové scéně. Hovořit však v souvislosti s RAYS pouze o doomu by bylo hrubým zjednodušením, během své existence si trpělivě budovali svou vlastní tvář a jejich atmosférická tvorba je (alespoň na naší scéně) stěží s čímkoliv srovnatelná. Tato velmi přemýšlivá kapela již před časem natočila nový dlouhohrající materiál „FOLLOW COPY“, který však vzhledem k všeobecně mizernému trhu dosud koluje mezi fanoušky jen v podomácku vyrobených kopiích….O aktuální situaci v kapele jsem si povídal s bubeníkem Slávkem a zpěvačkou Danielou.


S THE RAYS OF THE SUN se táhne určitá smůla nebo přinejmenším potíže se sehnáním vydavatele navzdory tomu, že novináři i fanoušci jsou přesvědčeni o kvalitě a svým způsobem i výjimečnosti vaší hudby. V čem vidíte podstatu tohoto problému?
Slávek: Na jednu stranu by se určitě dalo říci, že určitá smůla nás dopravází, ale u nás je spíš problém v naší „snaze“…Měli jsme tak trochu slíbeno vydání u jedné firmy, po půl roce divného vyjednávání z toho však sešlo. Hlavním důvodem byly pochopitelně finance. Nedostatek peněz, toť zde problémem asi všech. V poslední době jsme navíc do hledání vydavatele nevložili tolik úsilí, kolik bychom mohli. Někdy si říkáme, že ještě není ten správný čas…Asi by nebyl takový problém vydat si nahraný materiál na vlastní náklady, což je u většiny kapel naprosto běžné. Teď tedy naši muziku dostáváme mezi lidi formou vypálených CD.


Neodradily vás věčné potíže, nemáte chuť s tím seknout, nepovažujete svou práci za zbytečnou, beznadějnou, donkichotskou? Dokážete si představit, že vaše nové album vůbec nikdo nevydá a jak se to odrazí na budoucnost kapely?
Slávek: Určitá „otrávenost“ se samozřejmě čas od času dostaví. Ale říkáme si s ironickým úsměvem, že „co nás nezabije, to nás posílí“. Muzikou se neživíme, takže je to dost uvolněné. Snažíme se dělat skladby pořádně a zároveň se všichni v kapele shodneme, že nás to baví – „práce“ ve zkušebně, pořádané koncerty atd., takže z toho, že nám nahraný materiál nikdo nevydá, si hlavu opravdu neděláme. (Třeba se v budoucnosti objeví s novými věcmi ve formě 2CD…) Uvidíme ale za pár let, až budeme mít třeba svoji rodinu, jak se na to budeme dívat.


Pokud byste měli radit kamarádům, kteří si právě založili kapelu, jaké rady byste jim předali a před čím byste je varovali?
Slávek: Aby makali, makali, makali….A hlavně aby vydrželi. Aby si chtěli vytvořit svůj vlastní „ksicht“, aby se snažili o co největší originalitu – samozřejmě pokud to jejich styl umožňuje.
Mohli byste trochu více rozpovídat o názvu alba „FOLLOW COPY“. Co přesně jste měli na mysli touto kopií?
Daniela: Tento název se dá volně přeložit jako „Předloha“. Píseň jako taková obsahuje zamyšlení nad klonováním člověka, ale i nad chováním dnešní civilizace. Ve své podstatě udává témata pro všechny texty celého alba – píšu o lidech.


Zkuste vybrat jeden text z alba „FOLLOW COPY“, který považujete za obzvlášť povedený nebo vás něčím oslovuje víc než ty ostatní.
Daniela: Těžko říct, který text je nejpovedenější nebo jestli nás vysloveně oslovuje jeden jediný. Všechny jsou vlastně tématicky propojené. Nejbližší jsou mi texty kde se realita prolíná s jiným rozměrem – jako např. skladby „V zahradě“ a na ni navazující „Probuzení“. Tam se popisovaná osoba upíná na svou fikci, následuje svou představu…O konkrétním poselství to není. Motivem je třeba tak trochu schizofrenická představa, prostě cokoliv se stává vaší předlohou pro budoucí život. Vše souvisí se vším, neustále se propojuje a nějak to vždycky dopadne.


Proč jste přešli z češtiny do angličtiny? Nejsem určitě sám, koho svérázná poetika vašich textů hodně oslovovala, a čeština se k vám skvěle hodila, uměli jste v ní napsat výborné věci. Vím, že spousta kapel se domnívá, že jim to zvýší šance proniknout do zahraničí, ale na druhé straně znám i docela dost kapel, které jsou celosvětově uznávané, přestože zpívají ve svém rodném jazyce, a fanoušci to berou jako plus, něco exotického, způsob jak se odlišit.
Slávek: Češtinu jsme úplně nevypustili. Poslední věc na „FOLLOW COPY“, skladba „Podzemí“, je nazpívaná v rodném jazyce. V budoucnu uvažujeme, že jich možná zase bude víc. Tak nějak nám připadalo, že se angličtina do nových skladeb hodí víc. Nové texty to dokonce vyžadují – v rodném jazyce by se zpívaly špatně.


Pokud porovnáte texty obou vašich alb, došlo u vás k nějakému posunu či vývoji myšlenek, pocitů, vidění světa?
Daniela: Michal „ležel v ledový pustině“, stál „v plamenech, který nepálí“… směřoval k přírodě, a proto taky RAYS v té době dostali „nálepku“ přírodní metal. Byl to zkrátka jeho svět….“FOLLOW COPY“ je víc filozofický materiál – tok myšlenek o všem, co ke mně zrovna přišlo, inspirací jsou většinou lidé žijící v mém okolí. Ani jedno z alb však v sobě nemá zakódovaná žádná úmyslná poselství, neříká, co je dobré nebo špatné… Pokud jde o budoucí texty RAYS, jsou zatím velkou neznámou – těžko vymyslet něco nového a velice originálního, v takovém kvant textů bylo rozebráno snad už úplně všechno. Spíš budeme pokračovat v tématech z alba posledního.


Jak vidíte váš další hudební vývoj, jaké nové prvky se chystáte přinést na třetím albu a v jakém stádiu je příprava nových věcí?
Slávek: Dalo by se říci, že pokračujeme ve stopách posledního materiálu. Máme hotové dvě nové skladby, které jsou ale trochu tvrdší a zároveň emotivnější. Máme pocit, že jsme se stylově našli a víme kam a jak pokračovat. Muzika se nám v současnosti skládá velmi pomalu, neboť jsme všichni dost pracovně i jinak vytíženi. Musíme se snažit – abychom „uživili“ naši muziku, když ona „neživí“ nás.


Jaké máte pocity z vašeho vystoupení před ROTTING CHRIST? Byla to vaše největší klubová akce? Jaké byly reakce lidí a jaké to je hrát před stylově přeci jen odlišnými kapelami?
Slávek: Byli jsme velmi spokojeni, že se nám podařilo odehrát koncert v pohodě, v což jsme upřímně řečeno moc nedoufali. Reakce lidí se zdála být taky dobrá a to pro nás bylo velmi důležité. Kapely našeho ražení spolu moc nekoncertují, stejně vždy hrajeme s hodně stylově odlišnými partami, hlavně deathovými, grindovými apod. Zdá se, že u nás panuje období, kdy skoro všechny klubové akce nebo festivaly jsou zaměřené především na tyto styly. Dalo by se říci, že RAYS jsou tak trochu oddychem a změnou pro lidi, kteří jinak poslouchají jednu kapelu za druhou drtící ve smrtícím tempu… Akce s ROTTING CHRIST pro nás sice nebyla největší klubovou akcí, ale šlo zřejmě o naši zatím největší reklamu.

 

Music Page, Emilio Dvořák

“Náš cíl je, aby nás znalo co nejvíc lidí,
a aby se jim to hlavně líbilo,”
shoduje se velmi nadějná Severočeská partička The Rays of the Sun
Na koncert The Rays of the Sun jsem se fakt těšil už delší dobu. Jejich první CD “Waiting” (2000) jsem náležitě naposlouchal a zrecenzoval, poté sbírku doplnil o předcházejí demo “Nature” (98), právě z něhož deska nejvíce čerpá, chybí mi pouze první nahrávka “At Dawn” (96). A stalo se, že “Sluneční paprsky” se svou porcí ne snadno zaškatulkované muziky, inklinující asi nejblíže k doom metalu, dorazili v předsilvestrovský pátek (29. 12. 00) do klubu Kladívko. Na svém vůbec prvním koncertě v Ústí nad Labem se představili v pětičlenné sestavě: Daniela – zpěv, Michal – kytara a zpěv, Ervín – kytara, Marek – basa, Slávek – škopky a všichni se zároveň zúčastnili našeho povídání. Za sebe můžu říct, že jsem tuhle, podle všeho, dobrou partu kvalitních muzikantů fakt rád poznal a zasmál se s nima. Vyplývat to může i z následujícího “komediálně laděného” rozhovoru. Startuje právě teď…


Tak čau, už nahráváme…

T.R.O.T.S.: Ahoj. Slyšíš ten rozdíl: Ahóój… (smích).

První otázka pro ty posluchače, kteří vás neznají. Můžete se nějak v kostce představit - kdo jste, odkud jste a co vlastně chcete?

T.R.O.T.S.: Jsme kapela z České Kamenice, vznikli jsme v 95 roce a... je nás pět a snažíme se hrát dobrou muziku, která nás baví. Jmenujem se The Rays of the Sun a začali jsme jako doom metalová kapela, dneska je to spíš progresivní.

Slávku, představ kapelu v současné podobě.

T.R.O.T.S.: Já, on, ty...(smích).

Slávek: Já jsem Slávek - bubeník, tady je Ervín - kytarista, vedle je Danča - zpěvačka, Marek - basák a támhle je náš kytarista Kalík Míša.

Kdybyste mohli říct něco málo k názvu vaší kapely, jak vznikl ?

T.R.O.T.S.: Máchovo jezero... tam to vzniklo, Ervín ti o tom může vyprávět.
Ervín: Já jo vole, já neumím vyprávět, vole. Vzniklo to tím, že vycházelo slunce... čili mne probudily paprsky slunce. Podívali jsme se do slovníku a zalíbil se nám ten název, máme rádi přírodu.

Co se týká té přírody, tak vlastně i váš demáč se jmenoval "Nature", to byl první ?

T.R.O.T.S.: Druhej, první se jmenoval "At Dawn" (Za úsvitu) a byly tam jenom tři skladby.

No a váš osobní vztah k přírodě, potažmo tady té Severočeské, tak trochu zhuntované...

T.R.O.T.S.: (všichni najednou vzpoura) Tak to počkééj...! Právě že česko-saský Švýcarsko je to nejhezčí, co může bejt, Opičí hory a tak. Jinak celé to druhé demo "Nature" jsme složili s Míšou v lese na španělský kytary (následuje živá ukázka a smích - pozn.aut.).

Váš poslední a vlastně první regulérní dlouhohrající kotouček se jmenuje "Waiting" a mně by zajímalo, na co čeká kapela ze severních Čech? Jestli čeká třeba na slávu tady u nás, nebo v zahraničí?

T.R.O.T.S.: Vždyť si viděl koncert, tak my na žádnou slávu nečekáme...

Jasně (moc se nepovedl), ale slyšel jsem i to cédéčko a to mi něco řeklo...

T.R.O.T.S.: Jde o to, aby to lidi slyšeli i v cizině. Tady je spousta sraček místních i cizích, když vidíš ten nával tý muziky z ciziny a kolikrát to stojí tak za hovno, že... Chtěli bysme aby nás lidi znali i venku.

Cíle kapely? Kam to chcete dotáhnout, jaká je vaše meta?

T.R.O.T.S.: Do lesa... (chichot). Náš cíl je, aby nás znalo co nejvíc lidí, a aby se jim to hlavně líbilo.

Takže se neomezujete jenom tady na ten kraj, chtěli byste bejt trošku zprofanovaný i po republice a venku?

T.R.O.T.S.: Určitě ne! Když ven, tak hlavně na venkov (smích), ven - to je náš nový úkol do nového milénia.

Prý u vás proběhly nějaké personální změny?

T.R.O.T.S.: Měli jsme zpěváka, který s námi zpíval i na té desce - Honza Ježek - ale ten už u nás není pro nedostatek času. Máme v jednání nového zpěváka (Vaška Bendu), který se bude snažit už nezpívat brutálně, ale taky má čistej zpěv. Je to ale otázka času.

V této sestavě, tedy včetně nového zpěváka, byste už chtěli zůstat?

T.R.O.T.S.: Jestli to půjde, tak určitě, záleží na Míšovi.
Michal: Určitě zůstanem tak, jak jsme (mezi muzikanty následuje potřásání si rukou a vzájemná děkovačka - pozn.aut.). Víš, my jsme taková rodina, známe se už asi patnáct let.

A kde jste se vůbec poznali?

T.R.O.T.S.: Jako malý děti v hospodě (řehot). Ne, normálně se od malička vídáme, i když každej bydlí jinde. Já (Slávek) bydlim v Markvarticích, kousek od Kamenice, Míša bydlí v Český Kamenici, Marek ve Šluknově a Ervín bydlí ve Varnsdorfu (lidově řečeno "Vaňdák" - pozn.aut.).

A kdyby jsme to měli shrnout, tak The Rays of the Sun jsou vlastně odkud?

T.R.O.T.S.: Říkáme okolo Děčína, nebo Česká Kamenice. Když hrajeme dál, tak říkáme Děčín, když blíž tak Česká Kamenice - záleží kde hrajem. Prostě mezí Děčínem a německejma hranicema.

Na propagačním letáčku u vašeho CD je psáno, že se jedná o ‘excelent melancholic nature doom with progressive elements’ - souhlasíte s tímto označením?

T.R.O.T.S.: My bysme to tak neškatulkovali. Každý měsíc z nás leze něco úplně jinýho a nelze to zaškatulkovat.
Michal: Jeden čas poslouchám Zeppelíny, tak si hraju Zeppelíny, jindy zas brutalitu, tak hraju brutalitu - podle nálady.
Daniela: U nás je to takový různorodý, Míša to je kalič a tvůrce, který se vopře do těch strun, Mára má rád Pražskej výběr, Ervín má zas rád ty folklórní prvky a Slávek ten poslouchá nejtvrdší muziku (poznámka někoho z kapely - "Slávek je bubák!") a já jsem taková jazzová. U nás se to sešlo, takovej pelmel, všichni dohromady.
T.R.O.T.S.: Každej se neomezuje na nějakej styl, přišli jsme a řekli si: "Ty posloucháš to a ty to" ale nebudem prostě dělat nějakou škatulku, budem hrát a to, co z nás poleze, tak to prostě uděláme.
Slávek: U nás dlouho trvá, než uděláme písničku, resp. než se to líbí všem.

To trvá například jak dlouho?

T.R.O.T.S.: No, některá skladba trvá den, některá měsíc - jedna dokonce i dva roky... Prostě jak přijde do strun, tak tam přijde. Někdy jí i vykopem a oprášíme. Pokud to není symfonie, tak to není hotová skladba.

Poslední, zatěžkávací, otázka: Další plány do budoucna, další CD? Prostě co všechno se chystá?

T.R.O.T.S.: Chtěl bych apelovat na všechny čtenáře tvého časopisu, aby nám poslali nějaký peníze (hromadný smích). Pak můžem natočit desku.

No a máme číslo konta?

T.R.O.T.S.: Číslo konta je - Míša, stačí jméno (opět smích).
Michal: Já nemam konto...
T.R.O.T.S.: Když nepošlou, nebude Šikýř a když nebude Šikýř, nebude nová deska. A když nebude nová deska, tak se nedostane právě k těm posluchačům, který by nám měli poslat nějaký peníze (kapelní smích). Takže stále apelujem!
Slávek: Chcem, aby sme v létě měli už něco venku.

Prozradíte alespoň pracovní název?

T.R.O.T.S.: Pracovní název zní "In The Garden" – “V zahradě”. Už bychom dokonce mohli mít i takovej návrh na obal desky, je to v rozpracovaném stádiu. Na tom cédéčku bude i nějaký CD-ROMko, nějaký fotky, záběry z videa, koncertů - aby to bylo už trochu kvalitnější. Pořádnej booklet, aby se dal číst trošku déle.

Úplně na závěr: Chtěli byste někomu něco vzkázat?

T.R.O.T.S.: ...čau mami (smích). Stále apelujem, aby posílali peníze (znovu smích), páč bez peněz nemůžem k Šikýřovi, bez Šikýře nebude nová deska, bez desky nebudou mít posluchači co poslouchat. Takže posílejte na konto ‘Míša’, díky. (Pozn. Michal - "E.T. domu!") Jo a zdravíme všechny naše fanoušky!

Apeluje, děkuje, zdraví...

Pařát, 2004

Na otázky redaktora fanzinu Pařát odpovídal Slávek.

Po dlouhých letech se na vás usmálo štěstí v podobě vydavatele. Tři skladby na „Living Flowers Gallery“ pochází z už tři roky starého proma „Follow Copy“. Dle čeho jste se při jejich výběru rozhodovali?
Vybrali jsme skladby, které byly podle našeho názoru nejlépe akceptovatelné na koncertech. Na předprodukci jsme nahráli dvě skladby navíc, ale zjistili jsme, že by CD bylo velmi dlouhé. Domníváme se, že čas kolem 44 minut je akorát.
Vzhledem k tomu, že se „Follow Copy“ nedočkalo většího šíření, se zbylými čtyřmi songy ještě máte nějaké plány?
Někdy v budoucnu bychom chtěli vydat CD s nikdy nevydanými skladbami, kterých je hodně a jsou velmi dobré jak zvukově tak i hudebně, ale to je daleká budoucnost.
V čem byl problém tak velkého „výpadku“ (vzhledem ke stáří některých skladeb) a kdy došlo k dohodě s Metal Breath?
Když jsme nahráli ,,Follow Copy“, měli jsme vydavatele, který nám po půl roce řekl, že končí kvůli finančním problémům. Byli jsme z toho dost špatní, jenom na obalu jsme pracovali dva měsíce. CD dokonce mělo vyjít jako digipack. Přišla na nás taková menší krize. Dali jsme si menší pauzu a stáhli se do ústraní, začali jsme řešit svoje vlastní problémy. Díky tomu jsme ale zpátky a to v plné síle. Jak se říká, něco špatné je k něčemu dobré. K dohodě s Metal Breath došlo vloni na podzim. Pavel si nás již delší dobu oťukával, myslím, že to bylo už od dob vydání kompilace Breath Of Doom, kam jsme se s jednou skladbou nedostali díky tehdejším technickým problémům. Na loňském Brutal Assaultu dostal od nás promo ,,Follow Copy“, díky němuž jsme pak po novém roce podepsali smlouvu.

Po albu „Waiting“ upouštíte od českého zpěvu, pouze song „Podzemí“ se nyní stává světlou vyjímkou…
Hlavním důvodem je samozřejmě fakt, že s češtinou se venku nechytáme, ale i to, že v angličtině jsou texty více pestré a mnohem lépe se v ní zpívá. Ale na český jazyk jsme nezanevřeli, na koncertech zpíváme tři skladby v rodném jazyce (pokud hrajeme u nás).

Nevím jak komu jinému, ale konkrétně mě u vaší hudby texty připadnou důležité, jdou ruku v ruce s hudebním projevem. Kdo je jejich autorem a jaká témata jsou úplně nejbližší, jdou takříkajíc od srdce?
Na promo „Follow Copy“ napsala všechny texty Daniela a na novém CD to je tak napůl. Naše texty jsou hlavně o přírodě, o její síle, o její energii, ale píšeme taky o jiných věcech, texty jsou většinou o vnitřních pocitech našich členů Michala a Daniely.

Můžeš skladbu po skladbě krátce okomentovat vlastními slovy? Emoce z pozice skladatele. Konkrétně u vás mě to velmi zajímá.
1. Living Flowers Gallery: skladba pojednává o poutníkovi, který zpívá o pocitech k obloze, o jejím chladu i teple. Připadá mu jako gelerie živých květů, je to velmi klidná skladba a myslím, že je jedna z nejpomaléjších skladeb na albu, proto jsme ji dali schválně jako první.
2. Life Runs Through..: tato skladba pojednává o koloběhu života od narození až po smrt. Po hudební stránce jsou v této skladbě všechny typické znaky The Rays Of The Sun. Od našich počatků až po přítomnost.
3. Awake: tahle věc navazuje na skladbu ,,In The Garden“ z proma „Follow Copy“ - je to o poutníkovi, který po noci v zahradě promlová se sochou o svém životě. Skladba má poměrně složitý text, je to píseň staršího data, pochází ještě ze starého a je velmi intenzivní.
4. No Mans Town: Tak tohle je jedna velká deprese. Pojednává o muži, který prochází městem a cití se opuštěný a prázdný. Svět kolem něj je prázdný. Na desce je to nejdelší píseň, je velmi emotivní.
5. Follow Copy: titulní věc z proma, pojednává o klonovaní. Tuhle skladbu mám hodně rád, má v sobě hodně nálad, chvílemi je velmi tvrdá.
6. Past Time: Tuhle skladbu jsme skládali strašně dlouho. Snad rok, ale myslím, že to stálo za to. Je to asi nejsilnější věc na albu a je to vzpomínka o ženě, která chodila na pobřeží, na své milované místo. Velmi osobní text.
7. Waiting For Sun:Tohle je krátká instrumentální skladba, vlastně zkrácená verze skladby „Waiting“, hraná pouze na akustiku.
8. Podzemí: Poslední věc zpívaná v rodném jazyce, text si musí každý přebrat sám, podle nás je to nejtvrdší skladba na albu.

Neustále koncertujete, proto jak řadíte playlist vzhledem k ženskému zpěvu? Daniele se tolik prostoru nedostává.
Na koncertech se snažíme hrát většinou skladby, ve kterých zpívají oba dva.

Co vás už dávno přesvědčilo upustit od kláves a vše přenést na kytaru? V mnoha pasážích se jen stěží ubráním pocitu, kterak by klávesy dobře zapadly.
Klávesy jsme použili trochu na prvním demu, od té doby se nenašel žádný klávesák, který by splňoval naše požadavky, ale jsme rádi. Chceme, aby naše muzika zněla syrově, klávesy hodně zjemnují. Ale co nebylo muže být, uvidíme v budoucnu.

Dostali jsme se na začátek vaší cesty, čili k demu „At Down“. Popiš ze svého pohledu vývojovou cestu, lemující kapelu až k dnešním dnům.
První demo pro nás znamenalo velký krok dopředu. První nahrávání, spousta legrace. Na to, v jakém studiu jsme to nahrávali, to má dodnes slušný zvuk. Hned po nahrání se změnila sestava, která však vydržela dodnes. Na prvním demu jsme se ještě hledali. Byl to rok 1996. To na druhém demu už to bylo lepší, bylo to o dva roky později - v roce 1998 a natáčeli jsme v Hostivaři, kde už jsme měli velmi dobrý zvuk. Demo „Nature“ bylo kompletně nazpívané v češtině. Muzikantsky jsme na tom byli o něco lépe. O rok později jsme šli nahrávat do Hostivaře znovu dvě nové skladby, které byly takovým experimentem. Použili jsme totiž brutální zpěv v osobě Honzy Ježka z Torment Anatomy. Skladby se povedly, ale spousta lidí to nepřijala. Tyto dvě skladby se objevily s některými z „Nature“ na CD-R „Waiting“. V té době jsme konečně začali pořádně koncertovat. Promo „Follow Copy“ jsme natáčeli kolem 11.září 2001, což bylo hodně depresivní. Dá se říct, že jsme konečně našli pravou tvář The Rays Of The Sun.

Hudbu na způsob TROTS jistě posloucháš. Která kapela pro tebe představuje vrchol širšího rozpětí rock/doomového žánru?
Hudebně je to kapela THE THIRD AND MORTAL a vývojově určitě THE GATHERING, ale těch kapel je samozřejmě spousty.

V kontaktu na management máte uvedeného Vláďu z FLESHLESS, což mě překvapilo. Jak jde do sebe jeho hudební orientace a starost o TROTS?
Vládˇa je dlouholetý fanoušek TROTS, pomáhá nám už od prvního dema, dokonce nám produkoval jednu skladbu, která se měla objevit na CD Breath Of Doom, ale bohužel nikdy nevyšla (díky technickým problémům). Také díky tomu projektu jsme se stali dobrými přáteli. Samozřejmě je velký fanoušek brutální muziky, ale málokdo ví, že má velký rozhled, co se hudby týče.

Jste přátelé, a tak o vydání pod Nice To Eat You jistě nějaké slovo padlo… Už by to bylo příliš?
Je pravda, že jsme se o tom bavili, ale šlo o promo „Follow Copy“ někdy před dvěma lety. Nevím, jestli by to bylo příliš, ale lidé by měli pořádné CD od TROTS už dříve.
Takových firem jako METAL BREATH a NICE TO EAT YOU by mělo být více. U nás je kvalitních kapel bez vydavatele spousty.

12. 11.7. se měl v Praze uskutečnit koncert KATATONIE, kde jste měli hrát i vy, žel akce se neuskutečnila. Baví vás hrát na raději na takto stylově zaměřených akcích, kde fanoušci extrémních metalových stylů nečekají na ty „své“ kapely a většinou nelamentují, kterak jste pomalí, nebo si pocity z nich náležitě využíváte? Ovšem myslím, že dnes už jsou akce na způsob „ber co se nabízí“.
Abych řekl pravdu, baví nás hrát všude. Nejlepší je ale hrát tam, kde je to stylově prostřídáno. Taky se snažíme si koncerty trochu vybírat. Ale na jednu stranu těch koncertů nejsou šílený kvanta. Takže rádi hrajeme všude.

Bavíme-li se o extrémním metalu, Ty teď ještě hraješ v DEPRESSIVE REALITY. Jak je na tom zbytek kapely?
Ervín se plně věnuje TROTS, Michal občas hostuje v jedné místní hardrockové kapele. Marek ten pořád někde hraje, ale já ani nevím přesně kde. Daniela něco plánuje, myslím, že by to mělo být o něco jemnější než TROTS.

Který koncert v historii TROTS považuješ za nejprestižnější a proč?
Pro nás jsou všechny koncerty prestižní, ale skvělé bylo si zahrát po boku ROTTING CHRIST a na festivalu BRUTAL ASSAULT (nejlepší metalový festival u nás). Mým snem by bylo, zahrát si s MY DYING BRIDE nebo DEATH. Ale to druhé už se nám bohužel nesplní. Díky moc za rozhovor.

RockShock 9/2004,
Petr Korál

Experimenty ano, ale všeho s mírou


Asi ten pocit znáte. Něco si pustíte… a nic, respektive skoro nic. Rozpaky, pochybnosti, nevíte, co si máte myslet. Jenže pak dotyčný nosič ‘sjedete’ pozorně podruhé, potřetí, popáté – a nakonec jste z něj více či méně unešení. V podstatě takhle nějak probíhalo i moje vzájemné ‘očuchávání se‘ s prvním oficiálním CD kapely THE RAYS OF THE SUN. Ale dnes již s klidným svědomím prohlašuji, že v podobě alba Living Flowers Gallery máme co dočinění s jedním z nejoriginálněji pojatých metalových dílek posledních měsíců. I když, metalových.. Ale jo, asi metalových; aspoň bubeník Slávek se v tomhle žánru pořád cítí nejlépe. Nicméně hodně netradičně metalových…

Jak zabít stereotyp
Pokus se zrekapitulovat, co všechno se vlastně v kapele událo v čase od vydání alba „Waiting“ až po současnost.
Hlavní je asi to, že jsme o pár let starší, hudebně a technicky vyzrálejší. V mezidobí jsme nahráli promo „Follow copy“, díky nemuž jsme podepsali pak smlouvu s Metal Breath Production. Ale hlavně se nám podařilo více koncertovat díky novému managementu.

Mimochodem, prý snímek „Waiting“ sami nepovažujete za první desku T.R.O.T.S., třebaže vyšla u normální firmy, a jako skutečný debut označujete až novinku... je to pravda? Pokud ano, z jakého důvodu?
Je to pravda. Snímek „Waiting“ byl sice pod hlavičkou firmy, ale bylo to pálené CD a obsahoval songy z předešlého dema „Nature“ plus dvě nové skladby, na kterých jsme použili brutální zpěv, ale i tak jsme byli rádi za nějaké CD. Na „Living Flowers Gallery“ jsme podepsali smlouvu a deska vyšla pod opravdovou firmou. Což je super, a proto je to debut
.

„Living Flowers Gallery“ působí nejalternativnějším dojmem ze všech dosavadních nahrávek T.R.O.T.S. Třebaže předloňské promo CD „Follow Copy“ obsahovalo zčásti tentýž repertoár, vyznívalo přece jen jaksi metalověji... (pozor, to nemyslím jako nějakou výtku!) Čím je to podle tebe dáno?
Snažíme se neznít stereotypně, ale pokoušíme se hledat nové cesty. Taky bychom chtěli znít trochu originálněji „v rámci dnešní doby“. Je to asi tím, že se nám na novince povedl výborný zvuk všech nástrojů, takže jsme tam dostali to, co jsme opravdu chtěli. Hlavně se nám povedl zvuk kytar, čímž bych chtěl hlavně poděkovat Milošovi Doležalovi, který nám zapujčil jeden ze svých famózních zesilovačů.
Angličtina jako brána do světa(ale češtiny se nevzdávají)


Pokud vím, „Follow Copy“ byl materiál v podstatě téměř připravený k regulérnímu vydání. Proč nikdy nespatřil světlo světa v podobě oficiálního nosiče?
Na „Follow Copy“ jsme opravdu tvrdě pracovali. Myslím, že zvuk se hodně povedl. Zdeněk Šikýř a jeho studio Hostivař nám pomohlo najít svůj ksicht, který jsme dotvořili s Frantou Muselem v Haciendě. Ale bohužel vše skončilo na jednání s firmou, která nám po půlročním jednání řekla, že nato nemá peníze.

A proč jste skladby z „Follow Copy“ natáčeli znovu? Zvukově přece ani ty původní verze nebyly vůbec špatné.
To je pravda, ale na nové album měli jsme hotové pouze čtyři nové skladby a nějaké rozpracované. Bylo nám líto nepoužít songy z proma, dokonce jsme chtěli nahrát více skladeb (na novince jsou tři), ale zdálo se nám, že by pak deska byla moc dlouhá.

Oproti Waiting téměř úplně vymizela z vašich textů čeština, jedinou výjimkou je skladba Podzemí. Přitom právě ona je podle mne dost pádným důkazem, že i v češtině vaše muzika funguje na rovnocenné úrovni jako v angličtině...
Abych řekl pravdu, češtiny se nikdy nevzdáme, ale nebudeme jí používat v tak hojném množství jako dříve. Angličtina je pro nás brána do „světa“, některé nové texty to dokonce vyžadují, protože se v ní lépe frázuje. Ale vždy se objeví alespoň jedna skladba v češtině.

Metal i indie rock pod jednou střechou
Jak často (samozřejmě přibližně) dnes T.R.O.T.S. koncertují a jste s touto frekvencí hraní spokojeni? Myslíte si, že to ve zdejších podmínkách vůbec může být nějak jinak?
V loňském roce jsme koncertovali tak 2 x do týdne, což nám vyhovovalo, tento rok jsme se připravovali na natáčení desky, takže jsme spoustu koncertů odřekli, ale na podzim se chystáme na turné po boku Sorath a Avenger (Metal Breath Tour 2004 Vol.5). Rýsují se taky další koncerty mimo jiné i venku. Takže to vypadá dobře, ale brutální zlepšení bych neviděl. Kapely našeho typu to mají trochu horší s koncertováním. Hůře se pro nás získávají živá vystoupení.

Splňuje postavení, které T.R.O.T.S. v rámci české scény zaujímají, vaše představy? Ruku na srdce: necítíte se po tolika letech fungování přece jen poněkud nedoceněni?
Nikdy jsme se nesnažili stát se rychle „slavnými“, ale chtěli jsme, aby naši muziku slyšelo co nejvíce lidí. Myslím, že naše hudba není špatná, vybudovali jsme si svůj vlastní styl, který je svým způsobem „originální“. Před dvěma lety jsme měli krizi, hlavně po nahrání „Follow Copy“, ale dnes je u nás vše v pořádku.

Ty, Slávku, souběžně hraješ i s Depressive Reality. Mají i další členové T.R.O.T.S. nějaké vedlejší hudební aktivity?
Ervin (kytara) se věnuje plně T.R.O.T.S., Michal (kytara, zpěv) občas hraje s jednou místní kapelou. Marek, ten pořád někde něco kutí, ale nevím přesně ani co… Zpěvačka Daniela něco plánuje, mělo být alternativnější než T.R.O.T.S. No a já to drtím s již zminěnými D.R., s kterými jsem začal hrát v době krize T.R.O.T.S. Nahráli jsme spolu old school death desku, která je tak trochu výjimečná v dnešní přetechnizované scéně.

Bude podle tebe vývoj k onomu čím dál alternativnějšímu a experimentálnějšímu hudebnímu pojetí u T.R.O.T.S. ještě pokračovat? Ptám se i proto, že možná byste měli víc šancí se výrazněji ‘zviditelnit‘ na nezávislé klubové rockové scéně, než ve stále přece jen dost vyhraněné metalové sféře, v níž se víceméně stále pohybujete a jejíž hranice už jste podle mne dávno překročili.
Chceme nadále rozvíjet svůj styl, určitě budeme experimentovat, ale nechceme se určitě stranit tvrdé hudbě. Ale zatím je na vše brzo, máme zatím rozpracované nové dvě skladby. Máme fanoušky jak na metalové scéně, tak na té nezávislé. Myslím, že to není na škodu. Ale vše ukáže samozřejmě čas.

MetalBreath zine
Pavel Maňas

1) Pokus se zrekapitulovat, co všechno se vlastně v kapele událo v čase od vydání alba „Waiting“ až po současnost.
Hlavní je asi to, že jsme o pár let starší, hudebně a technicky vyzrálejší. V mezidobí jsme nahráli promo „Follow copy“, díky nemuž jsme podepsali pak smlouvu s Metal Breath Production. Ale hlavně se nám podařilo více koncertovat díky novému managementu.
2) Mimochodem, prý snímek „Waiting“ sami nepovažujete za první desku T.R.O.T.S., třebaže vyšla u normální firmy, a jako skutečný debut označujete až novinku... je to pravda? Pokud ano, z jakého důvodu?
Je to pravda. Snímek „Waiting“ byl sice pod hlavičkou firmy, ale bylo to pálené CD a obsahoval songy z předešlého dema „Nature“ plus dvě nové skladby, na kterých jsme použili brutální zpěv, ale i tak jsme byli rádi za nějaké CD. Na „Living Flowers Gallery“ jsme podepsali smlouvu a deska vyšla pod opravdovou firmou. Což je super, a proto je to debut.
3) „Living Flowers Gallery“ působí nejalternativnějším dojmem ze všech dosavadních nahrávek T.R.O.T.S. Třebaže předloňské promo CD „Follow Copy“ obsahovalo zčásti tentýž repertoár, vyznívalo přece jen jaksi metalověji... (pozor, to nemyslím jako nějakou výtku!) Čím je to podle tebe dáno?
Snažíme se neznít stereotypně, ale pokoušíme se hledat nové cesty. Taky bychom chtěli znít trochu originálněji „v rámci dnešní doby“. Je to asi tím, že se nám na novince povedl výborný zvuk všech nástrojů, takže jsme tam dostali to, co jsme opravdu chtěli. Hlavně se nám povedl zvuk kytar, čímž bych chtěl hlavně poděkovat Milošovi Doležalovi, který nám zapujčil jeden ze svých famózních zesilovačů.
4) Pokud vím, „Follow Copy“ byl materiál v podstatě téměř připravený k regulérnímu vydání. Proč nikdy nespatřil světlo světa v podobě oficiálního nosiče?
Na „Follow Copy“ jsme opravdu tvrdě pracovali. Myslím, že zvuk se hodně povedl. Zdeněk Šikýř a jeho studio Hostivař nám pomohlo najít svůj ksicht, který jsme dotvořili s Frantou Muselem v Haciendě. Ale bohužel vše skončilo na jednání s firmou, která nám po půlročním jednání řekla, že nato nemá peníze.
5) A proč jste skladby z „Follow Copy“ natáčeli znovu? Zvukově přece ani ty původní verze nebyly vůbec špatné.
To je pravda, ale na nové album měli jsme hotové pouze čtyři nové skladby a nějaké rozpracované. Bylo nám líto nepoužít songy z proma, dokonce jsme chtěli nahrát více skladeb (na novince jsou tři), ale zdálo se nám, že by pak deska byla moc dlouhá.
6) Oproti Waiting téměř úplně vymizela z vašich textů čeština, jedinou výjimkou je skladba Podzemí. Přitom právě ona je podle mne dost pádným důkazem, že i v češtině vaše muzika funguje na rovnocenné úrovni jako v angličtině...
Abych řekl pravdu, češtiny se nikdy nevzdáme, ale nebudeme jí používat v tak hojném množství jako dříve. Angličtina je pro nás brána do „světa“, některé nové texty to dokonce vyžadují, protože se v ní lépe frázuje. Ale vždy se objeví alespoň jedna skladba v češtině.
7) Jak často (samozřejmě přibližně) dnes T.R.O.T.S. koncertují a jste s touto frekvencí hraní spokojeni? Myslíte si, že to ve zdejších podmínkách vůbec může být nějak jinak?
V loňském roce jsme koncertovali tak 2 x do týdne, což nám vyhovovalo, tento rok jsme se připravovali na natáčení desky, takže jsme spoustu koncertů odřekli, ale na podzim se chystáme na turné po boku Sorath a Avenger (Metal Breath Tour 2004 Vol.5). Rýsují se taky další koncerty mimo jiné i venku. Takže to vypadá dobře, ale brutální zlepšení bych neviděl. Kapely našeho typu to mají trochu horší s koncertováním. Hůře se pro nás získávají živá vystoupení.
8) Splňuje postavení, které T.R.O.T.S. v rámci české scény zaujímají, vaše představy? Ruku na srdce: necítíte se po tolika letech fungování přece jen poněkud nedoceněni?
Nikdy jsme se nesnažili stát se rychle „slavnými“, ale chtěli jsme, aby naši muziku slyšelo co nejvíce lidí. Myslím, že naše hudba není špatná, vybudovali jsme si svůj vlastní styl, který je svým způsobem „originální“. Před dvěma lety jsme měli krizi, hlavně po nahrání „Follow Copy“, ale dnes je u nás vše v pořádku.
9) Ty, Slávku, souběžně hraješ i s Depressive Reality. Mají i další členové T.R.O.T.S. nějaké vedlejší hudební aktivity?
Ervin (kytara) se věnuje plně T.R.O.T.S., Michal (kytara, zpěv) občas hraje s jednou místní kapelou. Marek, ten pořád někde něco kutí, ale nevím přesně ani co… Zpěvačka Daniela něco plánuje, mělo být alternativnější než T.R.O.T.S. No a já to drtím s již zminěnými D.R., s kterými jsem začal hrát v době krize T.R.O.T.S. Nahráli jsme spolu old school death desku, která je tak trochu výjimečná v dnešní přetechnizované scéně.
10) Bude podle tebe vývoj k onomu čím dál alternativnějšímu a experimentálnějšímu hudebnímu pojetí u T.R.O.T.S. ještě pokračovat? Ptám se i proto, že možná byste měli víc šancí se výrazněji ‘zviditelnit‘ na nezávislé klubové rockové scéně, než ve stále přece jen dost vyhraněné metalové sféře, v níž se víceméně stále pohybujete a jejíž hranice už jste podle mne dávno překročili.
Chceme nadále rozvíjet svůj styl, určitě budeme experimentovat, ale nechceme se určitě stranit tvrdé hudbě. Ale zatím je na vše brzo, máme zatím rozpracované nové dvě skladby. Máme fanoušky jak na metalové scéně, tak na té nezávislé. Myslím, že to není na škodu. Ale vše ukáže samozřejmě čas.







© 2008 The Rays of the Sun & PRochy666. All rights reserved.